Konfederace umění a kultury vznikla dne 27. 2. 1990. Byla ustavena jako vůbec první nezávislá odborová centrála v polistopadovém období roku 1989. Postupně se v ní sdružilo 23 odborových svazů. Nutno podotknout, že vznikla z vůle členů, tedy „zdola“ a vznik byl spontánním projevem přání rozloučit se provždy s předlistopadovým obdobím nesvobody a potlačováním základních demokratických principů i v odborovém hnutí.

Představitelé nově se ustanovujících odborových svazů z oblasti umění a kultury si uvědomovali v mnoha směrech neslučitelnost zájmů výrobní a tzv. nevýrobní sféry a rizika z toho vyplývající v průběhu transformace našeho hospodářství, především pro sféru nevýrobní. Pociťovali jako nutnost vznik samostatného odborového sdružení, které by obhajovalo zájmy nevýrobní sféry, co do počtu pracovníků podstatně menšího rozsahu než je sféra výrobní, co do významu pro chod státu, ekonomiky a v neposlední řadě vzdělanost a uchování kulturních hodnot národa však nejméně stejně významná.

Tyto snahy byly formulovány v Chartě KUK, k níž připojili podpisy všichni představitelé tehdejších, už transformovaných nebo nově vzniklých, odborových svazů a profesních sdružení v oblasti kultury.

Do čela tehdy federální centrály byl v roce 1990 zvolen Jan Křtitel Sýkora. Po jeho rezignaci v roce 1991 zajišťovalo chod Konfederace čtyřčlenné Prezídium KUK. Po nových volbách v roce 1993 byl zvolen prezidentem KUK Antonín Foldyna, předseda Odborové asociace divadelníků, který zemřel v září 1997. Od voleb v prosinci 1997 do května roku 2010 byla prezidentkou Adriena Jirková, předsedkyně Mezinárodního odborového svazu pracovníků v kinematografii – KINOS. Od května 2010 po úmrtí paní Jirkové zastupoval KUK viceprezident Mgr. Silvester Húska do řádný voleb v roce 2011, kdy se stal prezidentem Konfederace.

V únoru 1993 v rámci rozdělení ČSFR přeorganizovala KUK svou strukturu na „mezinárodní“ a tak v ní zůstaly odborové svazy a profesní asociace z obou nově vzniklých republik.

Konfederace umění a kultury je mezinárodní odborová centrála s působností v České republice se sídlem v Praze a v Brně a ve Slovenské republice se sídlem v Bratislavě.

Jedná se o samostatné, nezávislé sdružení odborových a profesních svazů a sdružení v oblasti umění, kultury a dalších tvůrčích činností s cílem společného postupu při hájení a prosazování práv a zájmů pracovníků v kultuře.

Konfederace umění a kultury je založena na ryze konfederativním principu sdružení zcela svéprávných odborových svazů, které využívají k prezentování a prosazování vlastních názorů z oblasti sociální a v současné době především na řešení profesních a profesionálních problémů jednotlivých odborových svazů.

Činnost KUK je zaměřena zejména na poskytování právní pomoci při uzavírání kolektivních smluv, poradenství zaměstnanců s řešením problémů, které vyplývají z jejich běžné každodenní činnosti v kultuře, dále na prevenci v oblasti BOZP prostřednictvím poskytování právních konzultací.

Základním a dnes už historickým dokumentem Konfederace umění a kultury je Charta KUK. Jejími nezbytnými doplňky je Organizační řád, který vymezuje postavení, pravomoci a vzájemné vztahy orgánů KUK, dále Jednací a Volební řád.

K nezbytnému sladění mnohdy názorově odlišných postojů představitelů jednotlivých OS se schází pravidelně Prezídium KUK, kde s rovnocenným právem hlasu bez ohledu na početnost členské základny jsou zastoupeny všechny konfederované svazy svými nejvyššími představiteli. Svazy mají ve smyslu konfederativního principu samostatnou právní subjektivitu.

K technickým řešením legislativně právních a odborných otázek byl zřízen Legislativně  právní odbor KUK. V dalších oblastech řešené problematiky využívá KUK především externích odborných spoluprací.

V současné době KUK sdružuje 14 odborových svazů a profesních asociací v České i Slovenské republice. Má tedy status mezinárodní centrály se sídly v Praze a Bratislavě. Pro Moravu a Slezsko bylo zřízeno regionální pracoviště v Brně, původně se dvěma zaměstnanci a jedním inspektorem BOZP. Chod centrály v Bratislavě zabezpečují dva pracovníci, v Praze pět pracovníků a jeden inspektor BOZP.

Současný stav členské základny, měřeno počtem přispívajících členů konfederovaných OS KUK, představuje cca 31.500 členů (podle posledního sčítání). Ve srovnání s rokem 1989, kdy byla v odvětví kultury 90 %-ní odborová organizovanost, reprezentovaná 120 000 členy, jde o výrazný pokles členské základny.

Vzhledem k celkovému průběhu restrukturalizace v předchozích letech (značné  snižování pracovníků v odvětví kultury, rušení mnoha organizací, jako kina, kulturní domy, divadla, přechod značného počtu uměleckých profesí do podnikatelské sféry, resp. do oblasti působnosti živnostenského zákona apod.), jde o vcelku očekávaný trend. KUK však nikdy nestavěla svoji činnost na kvantitě členské základny, ale vždy zdůrazňovala potřebu důsledného zastupování širšího profesního spektra odvětví kultury, umění a ekologie, která mají specifický charakter s nestandardními sociálními dopady i nestandardními ekonomickými režimy.

I nadále zůstává těžištěm činnosti KUK snaha o dodržování sociálního smíru jako podmínky pokračující hospodářské transformace, prosazování stanovisek sociální, mzdové a legislativní povahy, v rámci připomínkového řízení. KUK klade důraz na otázky kolektivního vyjednávání, které je nejvhodnější a nejúčinnější formou zabezpečování práv a požadavků zaměstnanců, v oblasti živého umění a audiovize pak i pracovníků tzv. „na volné noze“ (tzv. free lance).

Samostatným problémem je uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně. Tato otázka je legislativně velmi náročná a vyžaduje trpělivá jednání. Protože KUK je připomínkovým místem při tvorbě zákonů a legislativních norem, znamená to pro ni také řadu úkolů s tím spojených, které by mohla jen těžko bez výrazné součinnosti konfederovaných svazů odpovědně plnit.